Jak to všechno začalo..

Vždycky jsem chtěla mít psa. Ale možná to znáte, vždycky se nalezly důvody, proč to odložit. A pak jsem vloni přes léto hlídala tříměsíčního mopsíka Dannyho a bylo rozhodnuto. Ne až někdy, ale co nejdříve budu mít vlastního pejska. Jen jsem nevěděla úplně přesně, jakého.  Chtěla jsem trochu většího psa, který by rád běhal, ale nevyžadoval sportovní akce, netrápil se, když půjdu do práce, byl by spokojený na výletě i na gauči. A tak moje milá snacha hledala v atlasech i na internetu, a našla - šarpeje. Pročetla jsem, co se dalo, pořád se zdálo, že je to přesně pes, jakého hledám a jako náhodou CHS Orikou měla ještě volná štěňátka. Když jsem prvně držela malého, tehdy asi šestitýdenního Bumíka v náručí, byla to láska na první pohled a už nebylo co řešit. Po několika návštěvách jsem si 18.9.2010 konečně přivezla domů psa.

 

Časem jsme se přestěhovali za Prahu do domku s velkou zahradou a Bumíkovi začali chybět kamarádi, které potkával v Praze při procházkách a se kterými se mohl vylítat a vydovádět. Rozhodla jsem se proto pořídit druhého pejska a protože v té době Bumíkova sestřička Bashra čekala štěňátka, čekala jsem, zda se narodí černý pejsek, kterého jsem si přála. Od 17. ledna 2013 máme tedy dalšího člena rodiny, jmenuje se Calberith Elathan a říkáme mu Elis.